AIESEC 

Celá moje cesta trvala přes třicet hodin autobusem přes šest zemí. Viděl jsem velmi krásná města, jako Bratislava a Budapešť a nekonečně rovnou krajinu plnou obřích větrných elektráren v Maďarsku. Ale také města jako Sofie v Bulharsku, která se za posledních dvacet let téměř nezměnila. Viděl jsem také postupné změny krajiny z mírné do subtropické, viděl jsem moře a moře je nesmírné.
V autobusu jsem se seznámil s hlučnou, ale přátelskou, bulharsko-ukrajinsko-českou rodinou a dvěma českými studentkami, které se jeli učit Turečtinu.
Příjezd do Turecka byl jako návrat do civilizace. A moje první dojmy? Istanbul je obrovský, hlučný, chaotický (v jedné ulici potkáte obytný dům, mešitu a moderní obchodní centrum) ale také bohatý na všechno co si jen dovedete představit. Prostě celé město (i když jeho 11-25 milionů obyvatel z něj dělá spíše zemi) je plné kontrastů, je to úplně jiný svět.
První věc, se kterou se musíte seznámit, je místní systém městské hromadné dopravy. Dopravní předpisy jako takové se nijak výrazně neliší od našich, jen jsou zde spíše orientační (přednost na křižovatce nebo přechodu má ten kdo si ji vynutí) a přes svou přátelskost jsou Turci velmi agresivní řidiči. Přesto jsem za celou dobu neviděl jedinou dopravní nehodu.

Hlavním pilířem MHD jsou doslova tisíce autobusů a minibusů (rozdíl je v tom, že autobusy mají zastávky a minibusy staví na znamení kdekoliv). Hlavní oblasti Istanbulu jsou ještě posílené dvěma linkami metra a tzv. metro-busem (autobus s vlastním koridorem). Jelikož je Istanbul obklopen a rozdělen mořem, je zde funkční lodní trajektová a lodní doprava. Všechno to navíc jezdí bez jízdních řádů, protože jezdí prostě pořád. Samozřejmostí jsou dvě letiště. Časem objevíte, že rozdíl mezi evropskou a asijskou částí je, že ta evropská je hlavně ekonomickým centrem a asijská spíše lepším místem pro bydlení.
Další základní potřebou je pochopitelně strava. Cenově je srovnatelná s naší, ale chuťově je alespoň pro mě nesrovnatelně lepší. Turecká kuchyně obsahuje přísady pocházející z Balkánu (zejména Řecko), Itálie, arabských zemí a Asie. Navíc je kombinuje tak neuvěřitelně rozmanitě, že Vám úplně obrátí naruby vaše chuťové stereotypy. Pálivé špagety s jogurtem, velká brambora naplněná naprosto čímkoliv si vzpomenete, mořské ryby na milion způsobů, které by těm našim mraženým nakopali zadek. Turecký čaj či Ayran (kysaný jogurtový nápoj) jsou samozřejmostí. Milovníky piva potěší místní oblíbená značka Efes Beer Pilsen. A naprosto všude (tedy i na ulici) je k dostání čistá neperlivá voda, která je doslova životní nutností hlavně v létě.
Léto je tady velmi horké a to včetně noci. Za celou dobu jsem nezažil, aby teplota klesla ve dne pod 30 stupňů a v noci pod 20 a už vůbec ne, že by zapršelo. Vlastně jsem byl dost překvapen, že tady v zimě sněží.
Nečekejte však slunné písečné pláže. Istanbul je přístavní město a jediná možnost rekreace u moře jsou nedaleké Princovy ostrovy s několika kamennými plážemi. Ty jsou vhodné pro odpočinek od ruchu velkoměsta a pobyt v přírodě.

Pro milovníky historie je tu čtvrť Sultanahmet s jedněmi z nejvýznamnějších památek světové historie – v tomhle městě vznikali a zanikaly tisícileté říše. Dalším místem, které musíte navštívit je Taksim. Je to něco jako moderní metropole Istanbulu, která žije dvacet čtyři hodin denně (hlavně v noci).
Já osobně miluji některé turecké zvyky. Kromě zmíněné přátelskosti a pohostinnosti je to třeba smlouvání o ceně prakticky čehokoliv. Podniky prostě nezavírají, dokud mají nějaké zákazníky a tak se vám nestane, že vás obsluha v jednu ráno vyhodí. Pravděpodobnější je, že se k vám ještě přidá. Potom ta jejich nezdolná pracovitost, aktivní životní styl a smysl pro obchod. Třeba na to kolik je tam lidí jsem viděl jen pár žebráků – drtivá většina chudých lidí něco prodává a neuvidíte, že by si tam na něco někdy stěžovali (na rozdíl od nás). Dále ta jejich národní hrdost, kdy můžete vidět tureckou vlajku na každém rohu a stejně tak portréty a busty prvního prezidenta Ataturka (otec Turků).
Ubytování jsem měl zajištěno na kolejích Kulturní Univerzity společně s dalšími stážisty z asi třiceti zemí světa. Je to nevšední zážitek získat takto pestrou paletu přátel, kteří jsou zcela jiní a přitom naprosto stejní jako my. Náš projekt se jmenoval Myself My World a byl o práci s tureckými středoškoláky. Procvičování anglické komunikace, mezikulturní porozumění, volnočasové aktivity, příprava na univerzitu a výběr správného oboru. Musím říct, že jsem byl příjemně překvapen, jak přínosné to pro ty děti bylo. Základní podmínkou účasti na takové praxi je komunikativní znalost angličtiny. Tu jsme samozřejmě ovládali my, naši studenti a místní AIESECáři. Horší to bylo na ulici. V Turecku je přibližně stejná, ne-li horší znalost anglického jazyka a tak je nutností se naučit pár tureckých slovíček a frází.
Po šesti týdnech jsem si přivezl mnoho zážitků, které se sem ani nevejdou a jeden suvenýr. Je zhola nemožné popsat, co tohle pro mě vlastně znamenalo, to se musí zažít.
Šťastnou cestu

Matěj